7. Kapitola
Nový den, nová škola, nové město
PS: v té 7 kapitole nic nevrčelo ! :D
O 3 měsíce později. Září 1.9.2010
Ano, je to tak přestěhovala jsem se do nového města musela jsem se s Emmettem rozloučit. Přestěhovala jsem se do města Froks. Ano do toho města z příběhu Belli Swanové.
Bylo deštivé ráno. Probudila jsem se, zase se mi zdála ta mučivá noční můra. Vždy když se zbudím si ji, ale nepamatuji. Jen vím že v tom snu byl Emmett a nějaký snad upír? Vzala jsem si na sebe čisté věci, stoupla jsem si k zrcadlu a hodila na sebe úšklebek. Pak jsem si vlasy konečně učesala a popadla batoh. Běžela jsem rychle ze schodů a v tom se mi povedlo hezky zakopnout a přistát na zem. Ještě že nebyl nikdo doma by se tu všichni káceli smíchy. Uchcetla jsem se a zvedla. Zapla jsem si televizi protože jsem neměla hlad jen jsem z ledničky vytáhla svačinu a pití. Vyšla jsem z baráku a svím obviklím tempem jsem mířila k mé nové škole. Apoň že budu mít 11.9 narozeniny usmála jsem se pro sebe. Najednou jsem narazila do neznáme osoby. Podívala jsem se na něj a on se na mě usmál a řek l "Promiň já sem Emmett. Emmett Cullen." Podívala jsem do jeho krásných očí byli takové zvláštní karamelové. "To já se omlouvám, nekoukala jsem na cestu. Já jsem Lucie Němčíková."Povídal dál "Ty jsi ta nové že? Chceš to tu ukázat?" Zase jsem se začervenala a řekla "Moc ráda půjdu. Neškodilo by kdybych nepřišla první den pozdě" Začli jsme se hlasitě smát a šly jsme spolu pro nový rozvrh. Ukázal mi mojí třídu. A řekl "Já jsem boužel v Áčku takže se uvidíme jen při němčině." Mrkl na mě a odešel.
Taková náhoda Emmett tak se jsmenoval můj kluk. Třeba jsou příbuzní.
********************
Odpoledne mi zavolám můj táta "Ahoj, nepojedeš snáma lyžovat do hor?" chtěla jsem mu protentokrát udělat radost a řekla "Ahoj, jo půjdu ale nevím jestli to přežiju." Domluvili jsme se na druhý den že mě vyzvedne v půl deváté. Teď je půl čtvrté odpoledne. Rozhodla jsem se že si půjdu sednout k počítači. Ihned co mi naběhlo ICQ ozvala jse mi moje nej kamí z netu Misula a jako vždy mě začla bombardovat tím že chce do New Yorku na koncert Jesseho McCatrneyho.(neber to zle) Snažila jsem se psát mojí knížku, ale šlo to dost těžce. Po hodince na počítači jsem se rozhodla že si půjdu udělat nějaké ty úkoli a vzala jsem si propisku a začla dělat Češtinu. Přestalo mě to bavit a tak jsem si zapla mojí nejoblíběnejší písničku ze Stmívání - Eys on fire. Po chvíli mučení nad úkoli jsem si vyšla ven už jse stmívalo bylo také už 7 hodin. Šla jsem ven podívat jse na louku. Uviděla sjem nějakého jezdce na koni a hned jse mi postesklo po Artuškovi který byl již spátky u své původní majitelky. Ale v tu chvíli jsem si vzpoměla na Arníka mého poníka kterého mám u dědy. "Mohla bych ho zase někdy navštívit." Rozběhla jsem se k jezdci a zaptala jsem se "Nemohla bych se povozit?" Začla jsem se trochu smát jezdím na koních 5 let a ptám se na povození. Jezdec ochotně ze svého koníka slezl a řekl. "Klidně. Ale je to hřebeček takže je trochu nervozní." "Já jsem jezdila na svém koníkovi valachovi, ale museli jsme se odstěhovat a tak se vrátil k původní majitelce."
Vyhoupla jsem se do sedla. Ten jezdec mi dokonce dovolil abych jela sama. Rozklusala jsem se pomalu po kraji louky a pak pomalu na cválala. Uvědomila jsem si že už je tma a tak jsem se zastavila a slezla. Slušně jsem poděkovala "Děkuji. A naschledanou."
ahojky, ten 7. díl vůbec nenavazuje na předešlý díl... a je tu zase plno nesmyslů... a jde dost poznat, že to píšeš podle svýho života, píšeš dost slangově...